Příběh třináctileté Sofie z ukrajinské provincie Khmelnytskyi je právem považován za zázrak. Tragédie se stala v únoru 2009, kdy Sofii nebyly ani 3 roky. Když si venku hrála, propadl se pod ní led. Sofie nedýchala více než půl hodiny a potom – nemocnice, ventilátor, kóma. Naneštěstí kromě nedostatku vědomí trpěla dívka také křečemi, které nebylo možné léčit. „Byl to začarovaný kruh: Dítě v kómatu. Chcete, aby bylo mimo kóma, ale musí být udržováno v umělém kómatu, aby polevily křeče, které jsou neslučitelné se životem. Její srdce by se totiž mohlo zastavit,“ vzpomíná její matka s hrůzou. Sofiin ošetřující lékař Vladimir Bochek, neuropatolog, vysvětlil: „Stav dívky byl hodnocen jako kritický. Diagnóza: hypoxicko-ischemické poškození CNS, decerebrační rigidita. To znamená, že i když ležela v klidu, trpěla nepřetržitými křečemi a zvýšeným svalovým napětím v pažích a nohou. Museli jsme ji krmit trubicí.“
Sofie strávila tři měsíce na JIP bez jakéhokoliv zlepšení. V té době již byla její matka těhotná a očekávala druhou holčičku. „Můj otec mne nabádal, ať si necháme uložit pupečníkovou krev a později ji použijeme k léčbě,“ vysvětluje. Rodina se naštěstí rozhodla zavčas a objednali si uložení u HEMAFUND, ukrajinské rodinné banky pupečníkové krve. Odběrový set byl do porodnice doručen za pět minut dvanáct, Sofiina matka totiž rodila předčasně. „Bylo to, jako by nás všechno popostrkovalo k využití pupečníkové krve,“ říká.
Rodinná banka HEMAFUND o bankovnictví pupečníkové krve: „Jak my sami v průběhu posledních let můžeme vidět, nejenže stoupá počet rodičů, kteří nechali uložit pupečníkovou krev svým dětem, ale navyšuje se i počet vydaných jednotek pupečníkové krve pro účely léčby dětské mozkové obrny, autismu atd. Tyto případy poukazují na to, jak důležité je rozhodnutí uložit krve a tkáň pupečníku. Rozhodnutí, které lze učinit jen jednou za život, když přichází miminko na svět.
Sofiina rodina strávila měsíce hledáním vhodné léčby, která by zlepšila kondici dívky. Nic nepomáhalo a pokroky byly malé. Naštěstí sestřina pupečníková krev byla k Sofii kompatibilní a holčička obdržela intravenózně infúzi buněk pupečníkové krve svojí sestry. Vlastní aplikace proběhla na jedné ukrajinské klinice. Po první transfúzi se vše pomalu začalo obracet k lepšímu. Neurologický deficit a křeče zmizely, což pro pacienty s takovou diagnózou běžné není. Navíc o dva měsíce později dokonce Sofie začala sama polykat, což bylo od nehody poprvé. Sofie obdržela celkem dvě infúze pupečníkové krve v rozestupu ročního intervalu.
Mimo terapii pupečníkovou krví, Sofie pravidelně podstupovala různé rehabilitační programy. Její matka si myslí, že to ale byla právě pupečníková krev, která zapůsobila na Sofiino tělo jako elixír života a nakopla jej k regeneraci. „Kmenové buňky pupečníkové krve jsou jako chytrý doktor, jakmile se dostanou do těla, putují tam, kde jsou potřeba k léčbě“. Dnes je to již deset let po léčbě a Sofie chodí do osmé třídy. Na začátku léčby byla naprosto paralyzované dítě a po několika letech terapie je z ní šťastná holčička. Stále má problémy s řečí a s matematikou, ale chodí do školy a komunikuje s ostatními dětmi.
Sofie má čtyři mladší sourozence. Rodiče nechali u rodinné banky HEMAFUND uchovat pupečníkovou krev i tkáň pupečníku pro každé z dětí.
Zdroj: https://parentsguidecordblood.org/en/news/sofias-story-cord-blood-rescue-drowning
